Mám se skvěle! 25|3|2023

V posledních letech mi pár lidí naznačilo, že moc fňukám. Že si moc stěžuju. Tak určitě, měli pravdu. Ale ono je těžké o tom něco vysvětlovat člověku, který bere pravidelný měsíční plat, to je jedna věc.

A druhá věc: ty moje ustavičné ohlášky, že skončím nebo že nějakou knihu povezu do spalovny, to nemělo za cíl vyvolat vaši lítost, abyste mě pohladili po hlavičce. To nebyl marketing, jenom zpráva o stavu věcí. Jenomže v téhle době, kdy je všechno marketing a zároveň všechno 24/7 dostupné, je těžké uvěřit, že něco skončí, dokud to opravdu neskončí.

V každém případě, mám pro vás dobrou zprávu. Mám se skvěle! Ano, takhle po americku, s výkřičníkem! A teď vám povím, jak k tomu došlo.

Jednou takhle loni na podzim, v říjnu to bylo, jsem seděl ve své gnómí pastoušce a uvažoval o tom, že bych si měl někde vydělat nějaké peníze, protože mi docházejí, ale že přece to nakladatelství nepustím k vodě jen proto, abych se mohl nechat na plný úvazek zaměstnat. A tu jsem si vzpomněl na Michalu Markovou, skvělou překladatelku skvělých autorů, a na její zprávy o tom, že se nechala zaměstnat při údržbě zeleně. Vyšlo jí totiž, že to bude hodinově za stejný plat, jako když překládá, a navíc bude na čerstvém vzduchu a s čistou hlavou, a tak na hoře Vítkov lozila po svahu a natírala akáty a pajasany Roundupem. (Já potom na tom Vítkově byl jednou se Zdeňkem taky a řeknu vám, není to žádná prdel, sklon 45°, jste jako kamzík a kolem vás džungle. Když vám uklouzne noha, zřítíte se do karlínských nebo žižkovských propastí!)

Míša o tom občas něco psala do soukromé skupiny pro překladatele, a tak jsem se to dozvěděl.

Nakonec byla o téhle brigádě zmínka i v článku, který vyšel v Deníku N loni v červenci a jmenuje se „Přijde Česko o špičkové překladatele? Víc mají i pokladní v supermarketu či obsluha křovinořezu“. Najdete v něm i jeden melancholický výrok Viktora Janiše, který mám rád a opakuju si ho hlubokým hlasem za temných podzimních dnů, když meluzína hvízdá v komíně mé pastoušky: „Nemusíme pokládat obětiny na oltář literatury navěky. Dali jsme srdce na dlani a ostatní ho snědli. Už není z čeho dávat.“

 

Ale to odbočuju, že jo?

 

Ne, já vám chtěl říct, že se mám skvěle!!

 

Zavolal jsem na to číslo. Dostal jsem práci. A vzpomínáte si, jak jsem si tu v únoru 2022 stěžoval: „Což ve vyspělém kapitalismu nejsou brigádky pro duševně pracující, kde by člověk máknul dvě hodiny denně, asi jako v posilovně, ale aby oni platili vám?“ — Tak teď jsem takovou brigádku měl. Jak říkal můj nejlepší kamarád, když jsem mu to líčil: „fucking dream job, vole!“

Mým úkolem bylo v jednom pražském lesoparku sbírat pořezané nálety, takové pruty asi dva až čtyři metry dlouhé, a dávat je na hromady – stavět z nich kupky, do kterých na jaře zahnízdí ptáci. (Protože i na pražském magistrátu zřejmě pobývá nějaký environmentálně osvícený člověk.)

Mimochodem, nezaměstnával mě přímo magistrát, ale jeho subdodavatel, skvělí kluci, skvělá firma, přijďte mezi nás! Plat je okolo 200 Kč na hodinu, kdo vám to dá? Ale nejlepší na tom samozřejmě bylo, že díky absolutní důvěře mezi zaměstnavatelem a brigádníkem jsem tam mohl být, jak jsem potřeboval, odpracované hodiny jsem si prostě zapisoval a na konci je sečetl a bylo to. Práce bez dozoru. Sám v lese. Úžasné! Mám se skvěle!!!

Ne každá práce u téhle firmy je taková, to je třeba říct. Některé práce jsou sezónní a musejí se udělat najednou, ale tohle byla brigádka, která se mohla vléct až do ledna, a taky se tak vlekla, teda až do února.

Jednak proto, že sbírat čtyřmetrové pruty a dávat je na hromady znamená dělat prakticky pořád dřepy nebo se pořád ohýbat. Navíc chodíte po pahýlech těch posekaných náletů, které trčí ze země jeden vedle druhého, takže někdy je problém nezakopnout, udržet rovnováhu a tak. Po dvou až třech hodinách zjistíte, že toho máte celkem dost, a tak jsem většinou o moc déle v lese nebyl. Ale byla to fakt pohoda. Co si mysleli kolemjdoucí pejskaři a běžci o tom divném postarším mladíkovi s dlouhými bílými vlasy, který vrávorá po lese a sbírá větve do kupek, to nevím. Zřejmě: „A hele, další absolvent fakulty architektury artificiálního hnízdění na Miskatonické univerzitě!“ Nebo: „Vida, to bude určitě nějaký nakladatel!“

No a druhý důvod, proč mi sesbírat ty dva hektary větví trvalo tak dlouho, byl ten, že se něco přihodilo s Gnómem.

 

Začalo to tím, že jsem zveřejnil zprávu, že nebudu vydávat další díly Izajáše, protože se neprodává, a lidi si začali Izajáše kupovat. Pak se objevil jeden šílenec, Filip, a řekl mi, že chce třetí díl Izajáše a co pro to může udělat. Nabízel velmi konkrétní pomoc, tak jsem ho nemohl odmítnout. Třetí díl bude. Pak mě boostoval Viktor Janiš na Facebooku a peníze se začaly sypat z nebe! Zázrak, přátelé! A do toho si lidi začali předobjednávat Křídločky, protože se blížily Vánoce.

Měl jsem tolik peněz, že jsem je neměl kam dávat, vycpával jsem s nimi matrace, sypal je do hrnců, byla jich plná vana, vyhazoval jsem je z okna! Mám se skvěle!!! Poprvé za těch osm let jsem měl pocit, že se tou prací snad i uživím.

A pak ještě ke všemu spadla na začátku roku DPH na knihy na nulu, takže se zvýšily tržby z distribuce, a k tomu lidi začali předobjednávat Horlu 2.

A to je bod, kde jsme teď. Mám se skvěle a nevím, jak dlouho to ještě vydrží, ale určitě nejmíň dneska. Co víc si přát?

 

Až bude nejhůř, půjdu zpátky do lesa. Pro mě to není až tak nová věc. V šestnácti jsem chtěl předčasně odejít z gymplu a stát se lesním dělníkem. Nakonec z toho byla jen krátká brigádka v zámeckém parku po maturitě a potom jsem nastoupil do Prahy a stavěl jedno sídliště v Čimicích. (Jako exota s dlouhými vlasy mě přidělili k partě Vietnamců, kteří ještě pamatovali, jak zabíjeli u nich doma Amíky. Ale to je zas jinej příběh, že jo.) Takže být lesním dělníkem teď, po čtyřiceti letech, je tak trochu splněný klukovský sen. A na rozdíl od generace, která už se narodila do světa plného počítačů, mi to nepřijde ani tak divné. Kdysi dělali vzdělanci v kotelnách z politických důvodů. No a dnes mohou makat rukama z důvodů ekonomických. Proč ne? Holt je taková doba! Již staří Řekové věděli, že sedět celý den za stolem není vůbec zdravé.

Je jaro. Užijte si ho a mějte se nejméně tak skvěle, jako se mám já!