[ nakladatelský blog ]

Vzpoura proti bohům 15|2|2020

V představách mě stíhá zdvižený Buddhův prst – zkritizoval jsem na sociálních sítích kolegu. Chytrému nástroji odcizení dnešní doby jsem se sice úspěšně vyhnul, ale teď mám novou metu: vyhýbat se diskusím. („Jestliže budeš ztichlý jako puklý gong, dosáhl jsi vykoupení a zanechal jsi veškerou svárlivost.“ – Dhammapadam)

Myslím si, že moje kverulantství bylo vždycky zaměřené proti fungování knižního byznysu jako takového, ale zbytečně jsem obviňoval z pohánění jeho koleček konkrétní lidi. „Systém“ už z definice funguje sám od sebe, je to interakce všech jeho součástí. V každém případě – kolega mi poslal dopis, v němž mi laskavě doporučoval, které aktivity bych měl do budoucna provozovat a které ne. Jedno z těchto doporučení znělo: „zkroťte v sobě hybris“.

Těžko něco krotit, když nevíte, co to je. Takže Wikipedia: „Hybris (ὕβρις) znamenala v řeckém starověku navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, jež překračuje člověku vymezenou hranici a nutně vyvolá trest bohů, který pak postihne celou společnost. Hybris původně označovala jednání smrtelníka, který nezná svou míru vůči bohům, vůči králi a později i vůči obci, rouhání a vzpouru proti řádu světa.“

Samozřejmě souhlasím. Kritizovat překladatele, který se stal bohem, je vskutku rouháním. Ale víc mě zaujala ta vzpoura proti řádu světa. V tomhle směru mám opravdu hybris jako z praku.

Řád překladatelského světa je podle mě následující.

Jak praví vtipné úsloví, nic není možné vyrobit zároveň levně, dobře a rychle – když to jde levně a dobře, nemůže to být rychle, když to jde dobře a rychle, nemůže to být levně atd. Jenže po překladatelích beletrie se chce právě všechno naráz: levně, dobře, rychle.

Takže jsme si vytvořili různé strategie.

Někdo může sám sebe přesvědčit, že všechno, co dělá, je a priori dobré. Jsem prostě skvělý překladatel, tečka. (Negativní varianta téhož: člověk si řekne, že překládat neumí, a odejde od toho.)

Druhá možnost je říct si, že nebudeme překládat levně. To je sice možnost nejméně pravděpodobná, ale všem by se nám hodila. (Negativní varianta: přesvědčujeme sami sebe, že „levně je v pořádku“, protože přece „děláme, co nás baví“ a podobně. Jenže spousta profesí dělá, co je baví, za velmi slušné peníze. Například zpěváci jsou taky jenom interpreti.)

Třetí možnost je říct si, že nebudeme překládat rychle, a překládáme tedy při druhém, lépe placeném zaměstnání. (Negativní varianta: přesvědčíme sami sebe, že to zvládneme rychle, ale pak jsou z toho nedodržené termíny, případně infarkt.)

Jiné možnosti myslím nemáme. Existuje několik málo překladatelů, kteří dokážou pracovat dobře, rychle a za oboustranně přijatelnou cenu, ale ti nemohou zvládnout všechnu překladovou literaturu, která se na nás valí, a také si někdy musejí dát pauzu (podobně jako žádný hudební interpret nemůže mít nekonečně dlouhou koncertní šňůru). Pro nás ostatní zbývá daný řád světa, který produkuje množství nepřesných interpretací.

Do tohoto systému jsem vstoupil s představou, že to zkusím jinak a že jako překladatel-nakladatel vyřeším otázku financí. Stačilo by mi přeložit a vydat jeden „aspoň trochu bestseller“, a měl bych čas na další práci. Ale i kdyby se mi tohle jednou podařilo, bude to řešení jen pro mě, a ne řešení systémové. Jak se tedy vzepřít bohům byznysu?

Překladatelé beletrie si stěžují na nízké honoráře, a mají pravdu. A proč jsou ty honoráře nízké? Protože práce překladatelů beletrie není dost ceněná. A proč není dost ceněná? Protože si nikdo neuvědomuje, jak je těžká. A proč si to nikdo neuvědomuje? Protože nikdo nedělá kritiky ani rozbory překladů. Toho se překladatelé bojí, protože jsou na tom už tak dost bídně. Začínáte v tom poznávat bludný kruh?

Kdyby si (díky kritikám) široká veřejnost a s ní i nakladatelé uvědomili, jak těžké je přeložit knihu správně, možná by se tím něco změnilo.

Asi je to utopická představa. V každém případě si ale myslím, že relevantní kritika jednoho konkrétního překladu může všem, ale nejvíce kritizovanému, výrazně prospět, pokud ji ovšem sám ustojí a poučí se z ní.

V příštím postu to budu demonstrovat sám na sobě.