Překladatelé žánru 17|10|2019
Při překládání fantastiky dnes narážíme na jeden problém, který „na počátku“, před mnoha desítkami let, neexistoval. Je to bohatost jejího jazyka.
Vezměme si jako příklad Stanislava Lema. Lem byl – podle mého osobního, omezeného názoru – průměrný literát. Tím chci říct, že neexperimentoval s vyprávěcí formou, nezajímalo ho až tolik, jak vypráví, ale o čem vypráví. V tom byla jeho síla. Jako píšící filosof a popularizátor vědy to byl naprostý génius. Nenapadá mě nikdo, kdo by uvedl do sci-fi tolik svěžích až převratných konceptů, myšlenek a nápadů. Ale vše, co napsal, bylo podáno poměrně jednoduchou, bezproblémovou literární formou.*
„Lemovský“ způsob, jak psát fantastiku, je dodnes živý. Myslím, že značnou část čtenářů nezajímá, jak autor píše, ale „co vymyslel“, jaký má nápad nebo koncept. A samozřejmě, nic proti tomu.
Od dob Stanislava Lema se ale fantastika rozvrstvila do všech pater literatury. Tón, jakým je fantastika psána, může být humoristický, břitce sarkastický, krutě realistický, poetický, surrealistický nebo třeba vulgární. Rozdíly v literární kvalitě „fantastických“ textů jsou dnes už stejně nebetyčné jako v literární úrovni textů „realistických“.
Chyba, kterou tady a teď (my, současní čeští nakladatelé fantastiky) děláme, spočívá v tom, že si myslíme, že existuje něco jako „žánrový překladatel“. Prostě univerzální figurka, která přeloží cokoli, co se nalézá „mimo realismus“. Protože je na to specializovaná. V důsledku toho se pak žánrovému překladateli dává přeložit vše, co spadá do žánru, bez ohledu na to, jakou to má literární úroveň, styl anebo tón.
Můj oblíbený redaktor mi často říká, že každý překladatel je jen tak dobrý, jak dobrého má redaktora. Já k tomu dodávám, že každý nadprůměrný zahraniční žánrový autor se může v češtině zaskvít jen do té míry, do jaké mu to dovolí literární schopnosti jeho překladatele.
* Abych Lemovi nekřivdil – myslím si, že byl (mimo jiné) i básníkem. Dodnes nosím v hlavě poslední větu Solarisu, která v českém překladu a v mé paměti zní snad: „Věřím, že ještě neskončil čas krutých zázraků.“ To je jedna z nejkrásnějších posledních vět románu, jaké znám.