Prachy, práce, svoboda 8|12|2021

Když mi bylo osmnáct, stal jsem se stavebním dělníkem. Byl to takový můj protest proti komunistické společnosti, ve které ti, kdo pracovali hlavou, museli hlavu sklonit. Po převratu jsem se sám naučil pracovat s prvním grafickým programem a začal se živit jako grafik.

Můj vztah ke kariéře je tím pádem odjakživa dosti pochybný. Pracoval jsem proto, abych vydělal peníze, a ty mi umožnily svobodu (ve smyslu soběstačnosti a možnosti dělat si, co chci já, a ne to, co chce společnost). Nepracoval jsem kvůli tomu, abych „něco dokázal“. Tenhle koncept mi byl vždycky nějak protivný. Tím pádem se mi opravdu podařilo nic nedokázat a zůstat stranou všeho ruchu tak, jak mi to vyhovovalo.

Po cca dvaceti letech „grafické kariéry“ (ve smyslu třeba „zednické kariéry“) jsem náhodou přišel k překládání a pustil se do něj proto, že mě vždycky bavilo psát, bavila mě slova a jejich možnosti.

Důvody, proč vznikl Gnóm!, jsou pro tenhle text nepodstatné. Ale nakonec se moje konání „kariéře“ přece jen nebezpečně podobá. Jednak tím, že jsem vidět a lidi o mě vědí, a jednak tím, že mě samotného Gnóm! baví a chtěl bych ho budovat dál (asi tak, jako někdo tesá sochu nebo staví hrad z písku).

Jenže otázka, kde brát peníze, abych zůstal soběstačný, se tím vůbec nevyřešila. Vybudoval jsem totiž Gnóm! natolik špatně (nebo riskantně, viz můj post z roku 2016), že mi peníze na obživu nenese. A k tomu vyžaduje práce tolik jako full time job. Abyste mi rozuměli, není to tak, že by se mi nevracelo vůbec nic, loňský obrat byl 400 tisíc, ale to je na vydávání knih (v mém stylu, pravda) zoufale málo. A všechno jsem to vrátil zpátky do firmy.

Proto jsem si na začátku roku 2020 řekl, že zkusím překládat opravdu hodně, a nabral si překlady pro jiné nakladatele. Sice mi do toho hodil vidle Covid, ale termíny se mi celkem dařilo stíhat.

Teď trochu odbočím, protože tohle je často přetřásaná otázka: dá se uživit překládáním beletrie? (Veřejným tajemstvím je, že za překlady beletrie se v současnosti dává honorář 200 Kč za normostranu, plus minus 20 Kč, zatímco za překlady právnické, technické a jiné „neumělecké“ angličtiny i dvakrát tolik.) Moje odpověď zní, že to s odřenýma ušima lze, ale musíte si vybírat lehčí texty. Nakladatelé nerozlišují mezi lehkým a těžkým textem, dávají stejnou taxu za všechno. Pokud máte možnost vybrat si text, který zvládnete, sedne vám a dokážete ho přeložit dostatečně rychle, můžete se tím jakž takž uživit. Chce to ale disciplínu. Pak je to otázka toho, jak velký luxus kdo potřebuje, protože to je v dnešní době hodně různé. Já třeba nesplácím hypotéku. (A další, hodně potměšilá otázka je, jestli jako překladatel vůbec poznáte, že text je nad vaše síly, ale to je téma na úplně jiné povídání.)

Můj problém v posledních dvou letech nicméně byl, jestli se můžu živit jako překladatel a současně provozovat nakladatelství, ve kterém dělám vše.

Vyzkoušel jsem na vlastní kůži, že to moc nejde. Tak například zkraje roku 2021 jsem do jara dodělával překlady dvou tlustých knih pro jiného nakladatele a na podzim jsem si vzal jednu další. Celkem šlo o nějakých 1000 normostran textu přeložených v daném roce pro někoho jiného, zatímco v Gnómu jsem vydal jen jeden opravený překlad a jeden nový (Stopu blesku, která má pro srovnání 250 normostran). Na moje finanční přežití to bylo tak akorát a na udržování nehynoucí slávy Gnómu taky jen tak tak. Uvědomil jsem si, že takhle to asi nepůjde, a to i přesto, že jinde tvrdím, že mi nevadí, když budu vydávat pomalu. Jenže, jak pomalu můžu vydávat, aby to ještě bylo vydávání? (A víte, co je k vzteku? Že se pořád vynořují nové skvělé knihy, které bych rád přeložil a vydal, a je jich víc, než mi moje hlemýždí tempo dovoluje zpracovat.)

Tenhle post nemá být lamentací. Bylo by samozřejmě skvělé, kdyby nakladatelé zvedli odměnu za překlad beletrie na dvojnásobek, jak po tom volala předsedkyně Obce překladatelů již v roce 2008. To by dost mých problémů vyřešilo. Ale pokud se to nestane, a neděje se to už spoustu let, musím si nějak poradit sám.

Tenhle post není ani voláním o pomoc. Je to spíš taková odpověď pro toho pána, co se mě na Facebooku pořád ptá, kdy už bude Horla, jako kdybych byl nějaký nadnárodní korporát, který mu nechce dodat produkt. Jenže, milý pane, edice Horla, to je (stejně jako Gnóm!) jenom vize, sen, a bohužel sen chudého básníka. Musí se vydupat ze země. A já v mnoha ohledech, zejména co se vydělávání miliónů týče, dost trapně selhávám.

Abych to zkrátil. V příštím roce se pokusím vydat všechny knihy, na která mám práva. Nevím sice, kde vezmu chybějící hotovost, ale třeba na něco přijdu. (Vyloupím banku, budu rozvážet pizzu, něco takového. Překlady jako zdroj obživy už to asi nebudou.)

Pravděpodobně v tom záměru opět neuspěju, a pokud neuspěju hodně, tak asi Gnóm! zavřu. Přicházím na to, že jsem se přeci jen narodil do špatné země nebo ve špatný čas. Nebo, jednodušeji řečeno, nechápu, co chtějí masy.

Totiž, Gnóm! určitě má hodně velice nadšených fanoušků, a to je fajn. Ale není jich tolik, aby se vrhli na všechno, co vydám, a rozebrali si to v tisících kusů, jako se to děje třeba knihám Ondřeje Neffa nebo Františka Kotlety. Tam teprve začíná ten pravý byznys. Tam dlí masový vkus dřevních českých scifistů. Naproti tomu já vydávám jen pro pár set lidí, a na to zřejmě nakonec dojedu. Potřeboval bych těch lidí tisíce — a nebo desetkrát zdražit, to jsou jednoduché kupecké počty.

Asi vás napadne, že jsem si to mohl spočítat předem, ale o to nejde, já věděl, že je to riziko. (Naděje umírá až poslední.) Teď jsme jen ve fázi, kdy vám oznamuju, že možná příští rok oznámím, že můj risk nevyšel. No a kromě toho, činnost nakladatele má gamblerské rysy, protože s každou další knihou si říkáte: „Teď, teď to vyjde, určitě budu brzo dotiskovat…“ — a pak to zase nevyjde.

Ale po jedenácti knihách, kdy se žádná davová psychóza spojená s vyprodáním titulu během pár měsíců nekonala, už se na gamblerské instinkty spoléhat nemůžu.

Tak. Takže tohle jsem vám chtěl tak zhruba říct. Ale nevěšte hlavu, třeba na něco přijdu. (Možná, že za nějakou dobu vás tu budu informovat, jestli se dá uživit rozvážením pizzy, pokud při tom provozujete nakladatelství.) A jestli ne, tak než Gnóm! definitivně zhasne, aspoň ještě trochu zaprská.