Nakladatel jakožto zvrhlík a hráč 23|5|2018

Borges napsal, že pohlavní spojení a zrcadla jsou ohavnosti: „Podle jednoho z těch gnostiků je viditelný svět iluze či přesněji řečeno sofisma. Zrcadla a otcovství jsou ohavnosti (mirrors and fatherhood are abominable), protože tento svět rozmnožují a rozšiřují.“ *

Vydávání knih je jistě ohavností daleko větší, protože je to zmnožování druhořadé iluze uvnitř iluze Boží. Vždyť jsou to jen slova, slova, slova. A je jich čím dál víc – tolik, že rozhodně není možné všechna přečíst. Nakladatel zmnožující počet řetězců slov má tedy sám před sebou odpovědnost: stojí ta další kniha vůbec za to? Je tak dobrá?

Je to marný boj, protože ani sebelepší kniha nenahradí a nezmění lidskou zkušenost a nakladatel si nakonec vždycky připadne jako malicherný patlal, jehož úsilí je ničím v porovnání se zápasem lidí, kteří v reálném světě hladoví, bojují o život a umírají. Nakladatel zkrátka vždycky zůstane jen snobským zvrhlíkem, množitelem iluzí a slov. Kdo potřebuje knihy, prosím vás?

S vydáváním knih je ale těžké přestat. Je to chorobná závislost. Celé se to nebezpečně podobá hracím automatům: sypete do toho peníze a doufáte, že jich nazpátek vypadne o trochu víc, nebo aspoň stejně. Když nevypadne, vsadíte si na další knihu. Myslím, že některých vydavatelů by se opravdu měly ujmout lékařské autority. Takový klid v cele a skotské střiky po ránu, to vám vyžene z hlavy zvrhlé touhy.

 

* Jorge Luis Borges, Zrcadlo a maska, str. 13. Vydal Odeon, 1989. Přeložili Kamil Uhlíř, Josef Forbelský a František Vrhel.