Tříleté výročí 17|3|2019
Minulou sobotu tiše uplynuly tři roky od vydání Plameňáka na konci léta a tím i od oficiálního startu nakladatelství Gnóm! Místo nějakého bilancování bych se s vámi rád podělil o tři věci, které jsem se za tři roky naučil v mateřské školce.
1) Čím víc toho vím o vydávání knih, tím míň toho vím o vydávání knih. Vypadá to jako nesmysl, ale když s čímkoli začínáte, jste jenom bezrozměrný bod – jste nula a narcisticky si myslíte, že jste absolutno. Teprve, když máte za sebou nějakou zkušenost, už zaujímáte určitou plochu, a ne bod, a vytvoříte si hranici s okolní realitou. Jste větší než bod, ale konečně máte reálnou představu, jak malí ve srovnání s okolím doopravdy jste. A knižní vesmír je opravdu bezbřehý.
2) Přestože moje know-how, přehled o tom co se děje, plány do budoucna atd. jsou velmi kusé a útržkovité, vidím, že ostatní lidé v oboru jsou na tom dost podobně. Jediný rozdíl je v tom, že oni pracují s jinými útržky. Takže neexistuje žádné místo, žádná pomyslná hospoda, do které vejdete, všichni tam budou a vy se dozvíte všechno o všem. Je to spíš jako v tom podobenství o slepcích, kteří měli říct, jak vypadá slon, a jeden nahmatal chobot, druhý ucho, třetí nohu a čtvrtý břicho. V důsledku toho měl pro každého z nich slon zcela jiný tvar. Obávám se, že svět lidí, kteří tvoří knihy, trpí podobným paradoxem. Je to chaos, veliká kakofonie. Obzvlášť pěkně je to vidět na knižních veletrzích.
3) Komerční úspěch vaší práce se v tomto oboru neodvíjí od toho, jak dobře ji odvedete. Mnohem častěji závisí na tom, jakou máte reklamu nebo kolikrát za život byla vaše fyzická podoba předvedena v televizi. Proto jdou knihy s masivní reklamou nebo knihy mediálně známých osobností na dračku. U těch ostatních není jisté nic. Jde (pravděpodobně) o to, získat si důvěru a najít správné čtenáře, což můžete pomocí médií tisíckrát urychlit. Přesto ještě pořád připouštím, že pomalou a vytrvalou prací lze dosáhnout téhož.