Baťa, cvičky a většinový čtenář 28|4|2019

Říkáme: „Seká to jak Baťa cvičky“ a chceme tím popsat sériovou velkovýrobu, zpravidla s urážlivým podtónem.

Mnohá velká nakladatelství sekají cvičky. Asi je k tomu nutí počet lidí, které musí uživit, nebo sám duch kapitalismu a neomezeného růstu (všeho máme dostatek, všeho plné koše – co na tom, že je to šunt), nebo skutečnost, že Češi jsou národ čtenářů (viz tato mapa).

Pro koho ty cvičky vlastně jsou? Snad pro většinového čtenáře, bytost masovou a módě i reklamě podléhající, která ve velkém zalidňuje nejrůznější servery a hodnotí na nich i ty nejhorší knihy pěti hvězdičkami z pěti. Je to bytost, která neumí rozlišovat.

Ano, čeština je chrám i tvrz, ale chrámy i tvrze stojí zpravidla na kopcích, v tomto případě na kopci kritického myšlení i čtení. Většinový čtenář kriticky číst neumí, nerozlišuje dobře ani špatně napsanou větu, český ani anglický slovosled, dobrý ani špatný překlad a občas si stěžuje, že „autor píše nějak zamotaně“, aniž by ho napadlo, že čte překlad a že tedy existuje osoba, která mu text do češtiny přefiltrovala a může být za jeho potíže se čtením textu někdy i stoprocentně zodpovědná.

Nejúděsnější na tom je, že neexistuje žádný opěrný bod, podle něhož bychom se zorientovali, žádný pro všechny stejný metr, protože dnes může kdokoli vydat cokoli a vždycky se najde recenzent, který mu to pochválí – asi aby neurazil.