O nespokojeném králíčkovi 13|2|2022

V lednu se rozhodl, že se stane popelářem. Skvělý plat, romantická práce, ve dvě odpoledne padla a potom spousta času na vydávání knih... Ne, to by nešlo. Nespokojený králíček si včas uvědomil, že na souběžný výkon dvou tak náročných povolání by prostě neměl. Bylo by sice skvělé stát se oranžovým superhrdinou, co se na stupátku řítí ulicemi, ale určitě by usínal v osm večer. Zase by nevydal žádnou knihu.

Pak tu byl metař. Práce na čerstvém vzduchu, sám a sám v ulicích, čistá hlava, co víc si přát? Problém: málo dovolené. Nespokojený králíček si povzdychl. Je to těžké, když chcete ve městě vydávat knihy a současně na venkově zvelebovat zemědělskou usedlost. Je těžké být megaloman. Je těžké být nespokojený. Je těžké být králíček. A zejména je těžké odvykat svobodě.

Ano, nespokojený králíček za všechny ty roky dočista zvlčil svobodou. Sice chudobnou, ale přeci jen, svoboda to byla.

Poslední na seznamu byla sezónní brigáda. Šel tam na zkoušku a práce se mu líbila, mohl při ní vypnout hlavu, ale přestože mu nabízeli jen malinko hodin práce měsíčně, nechtěli mu ty hodinky rozdělit na čtyřhodinové kousky. Takže králíček byl opět v pasti. Což ve vyspělém kapitalismu nejsou brigádky pro duševně pracující, kde by člověk máknul dvě hodiny denně, asi jako v posilovně, ale aby oni platili vám?

Ne, to tedy nejsou. Chtějí po nás všechno, anebo nic. Buď všechen náš čas, anebo žádný.

Nutno přiznat, že ani ten plat nebyl kdovíjaký. Králíček si spočítal, že i za sebemenší grafickou zakázku dostane tolik, co za čtyři hodiny lepení štítků. Časy, kdy bývala práce rukama dobře placená, dávno pominuly. S výjimkou těch popelářů teda.

Euforie novoročních začátků byla pryč. Aby si zajistil aspoň trochu mrkvičky, nabral pár grafických zakázek a nastartoval překlad pro spřátelené nakladatelství, který už stejně dávno slíbil. Taky dal do frcu knihy za polovic, ale to nemohlo být na dlouho, jinak by za polovic prodával už do smrti.

Takže hlavní problém zůstal, jak byl.

„Hlavní problém,“ brblal si nespokojený králíček, „je v tom, že děláš knihy, které jsou moc drahé na výrobu. A děláš je moc dlouho, protože moc pečlivě. S tím se v dnešní konkurenci nedá obstát. A další problém,“ brblal si dál, „je v tom, že máš sedm dioptrií a zmršenou páteř, takže sedavé zaměstnání je pro tebe vlastně mor. Přímo mrakomor. Nedá se nic dělat, ještě pár knížek, a půjdeš od válu. Zazáříš a zhasneš, jako světluše. Existuje vůbec takové slovo, světluše?“

Nespokojený králíček nevěděl; šel se mejt a pozhasínal, přetáhl si peřinu přes hlavu, a než usnul, napadlo ho: mohl bych vydat ty svoje povídky. To mě moc práce nestojí, protože už jsou deset let napsaný. Aspoň se uvidí, jak vážně to myslej ty lidi, co mě chtěj podporovat a koupili by ode mě prej všechno, co vydám. No a taky se konečně uvidí, kolik těch lidí doopravdy je.

No jo. Tak zítra. Zítra to roztroubím do světa. Chrr.